Co rodiče nevědí o školním stravování

Trochu legislativy úvodem

Školní stravování je služba organizovaná a dotovaná státem a stát proto pro něho stanovuje poměrně přesná pravidla. Obecné zmínky o školním stravování najdeme ve školském zákoně 561/2004, ovšem hlavní vyhláškou, která určuje, jak mají školní obědy vypadat v praxi je vyhláška 107/2005.

Vyhláška stanovuje dva základní požadavky:

a) finanční limit na nákup potravin

b) průměrnou měsíční spotřebu určitých druhů potravin na jeden oběd (tzv.spotřební koš)

Základní pravidlo zní: dotované školní stravování je možno posyktovat pouze tehdy, jestliže splňuje požadavky stanovené touto vyhláškou.

Dalším předpisem, který výrazně koriguje provoz školní jídelny, je vyhláška 137/2004, obsahující hygienická pravidla, kterými se jídelna musí řídit. A ta jsou často tak přísná, že prakticky omezují připravu určitých jídel, nebo ji dokonce vylučují.

Složení jídelníčku

Poskytování školních obědů je služba poskytovaná hromadně, kde bohužel není prostor pro uspokojení různých individuálních potřeb. Rodič si platí jen menší část nákladu na oběd (náklady na potraviny), zatímco mzdové a režijní náklady hradí stát. A ten si osobuje právo stanovovat, jak má oběd vypadat.

Vyhláška 107/2005 obsahuje průměrnou měsíční spotřebu vybraných druhů potravin na strávníka, tzn.spotřební koš a tu musí jídelna dodržovat. Např. jídelna musí vykázat spotřebu 10g luštěnin na 1 oběd, 12g tuků, 19g mléčných výrobků apod. Dodržování spotřebního koše je předmětem kontroly ČŠI a hygienického dozoru. Jídelna si ho nedovolí ignorovat a nemůže přitom brát ohled na individuální požadavky jednotlivých strávníků.

Ve školní jídelně pracují zkušené paní kuchařky a jsou schopné připravit velice lákavé pokrmy pro děti. Naši nejmenší jsou zvyklí na dobroty, které jim připravuje maminka doma a bylo by dobré, kdybychom jim společně vytvořili prostor pro samostatné objevování nových chutí jídel připravovaných v mateřské škole.